Baňkování

Zmínky o baňkování jsou už v knize psané na hedvábí nalezené v hrobce dynastie Chan v r. 1973. Egypťané prováděli systematické léčení baňkami - Eberův papyrus pocházející přibližně 1550 let před naším letopočtem popisuje krvácení vyvolané přiložením baněk. Řekové převzali toto starodávné umění od Egypťanů prostřednictvím Cecropů, kteří se se svými druhy vystěhovali z Egypta, založili v Řecku kolonii a vybudovali v roce 2448 před naším letopočtem město Atény. I když je doloženo, že tato metoda byla používána i v jiných civilizovaných zemích starověku, a dokonce ji znaly i některé nevzdělané barbarské kmeny, její skutečný původ je zahalen tajemstvím. Nejsou k dispozici záznamy ani podklady, které by pomohly odkrýt nejdůležitější stopy. Zjistilo se, že američtí domorodci (Hottentoti, Hindové, obyvatelé jihomořských ostrovů a Nového Holandska), stejně jako Japonci a Číňané měli s baňkováním dlouhodobé zkušenosti. Hippokrates uvádí ve svém díle, že starověcí řečtí lékaři používali obrovské baňky k nápravě dislokace obratlů. Obratel, který vyčníval dovnitř, se mohl vrátit do správné pozice prostřednictvím podtlaku vzniklého v baňkách sáním. Od dob Hippokrata, který zemřel ve věku 101 let V Larisse v Thessálii 361 před naším letopočtem, prošlo baňkování, tu oceňované, tu zavrhované mnoha epochami a generacemi jeho nástupců.

Původně se používaly telecí rohy, takže se ujal název „léčba pomocí rohů“. Aby v dutém rohu vznikl podtlak, zapaloval se oheň, který vysál vzduch. Metoda se užívala zejména k odstranění krve a hnisu při léčbě nežitů.

Podtlaku se dalo také docílit tak, že lékař vysál vzduch ze špičky rohu ústy. Jediné co z bezpečnostního hlediska lékaře chránilo, byla délka rohu. Tato metoda se dosud využívá v mnoha zemích k léčbě furunklů a karbunklů. Baňkování se praktikovalo jako pomocná metoda v tradiční čínské chirurgii. Později se zjistilo, že je účinné i při léčbě dalších nemocí a rozvinulo se ve speciální léčebné odvětví. (čerpáno z Baňkování v tradiční čínské medicíně, autor Ilkai Zihni Chirali)

Co přesně terapie baňkami způsobuje a jaký mají vliv?

Baňkování reguluje tok energie a krve. Napomáhá vytažení toxických a jiných škodlivých látek na povrch. Baňkování navíc rozhýbává energii a krev a otvírá póry, čímž dochází k eliminaci škodlivých faktorů kůží. Ať už se použije jakákoli nádoba, cílem léčby je vždy totéž: odstranit zevní škodlivost z těla a obnovit tok energie, krve a tekutin, abychom nemocnému navrátili zdraví.

Léčba má dvojí účinek - všeobecný (pročištění krve, zlepšení oběhu, regulace a zdokonalení funkce autonomního nervového systému atd.) a místní (odstranění bolesti, uvolnění ztuhlých svalů apod.).

1.Vliv na kůži: Fyzikální podněty působí přímo na vlasovou cibulku a rozšiřují krevní cévy. Prostřednictvím mírného tahu se zrychluje tkáňový metabolizmus v kůži, zlepšuje se činnost potních a mazových žlázek i kožní dýchání a zvyšuje se přísun živin ke tkáním. Podstatou léčby baňkami není jen odstranění stagnující krve z pokožky, ale také vyčištění kožního povrchu od jedovatých látek.

2. Vliv na svaly: Slabý tah, vyvíjený při baňkování, stimuluje podkožní kapiláry, což aktivuje funkci krevních cév ve svalech. Rozšíření cév ve svalech usnadňuje průtok krve: tím že se odstraní místní stáza krve, dojde k významnému zlepšení stavu například u tzv. zmrzlého ramene. Mimo to se upravuje i mízní lymfatický oběh. Zvýšený krevní průtok vyvolá vzestup teploty v kůži i ve svalech, takže po baňkování vzniká dojem, jakoby kůže sálala.

3. Vliv na klouby: Baňkování je výborná metoda při revmatizmu. Prokrvují se lépe klouby a zvýší se sekrece synoviální tekutiny. Je-li onemocnění kloubů mírné povahy, je možná téměř úplné uzdravení. Pozitivně se přitom uplatňuje zlepšené prokrvení kloubu. Baňkování může odstranit i případné svalové spasmy v okolí postiženého kloubu.

4. Vliv na zažívací ústrojí: Sací síla lehkého podtlaku v bodech na břiše stimuluje vnitřní orgány, zlepšuje peristaltiku a sekreci i kvalitu trávicích šťáv. Tím se zlepšuje trávení a vstřebávání živin. Baňkování je tudíž velmi účinné při léčbě chronických onemocnění žaludku i střev a zácpy. Už při samotném přikládání baněk na záda, dochází cestou spinálních a autonomních nervů k ovlivnění vnitřních orgánů. Kromě toho, tato terapie posiluje svaly dýchacích orgánů.

Co můžeme očekávat během baňkování a po něm?

Prvořadým cílem baňkování je rozhýbat krev a energii a odstranit stagnaci v těle. Téměř bez výjimky dochází po prvním sezení k lehkému zhmoždění nebo ke vzniku prstencových otisků na kůži, způsobených okraji baněk. Velikost krevních podlitin závisí na délce sezení a síle sání.