Masáž shiatsu

Terapeut: Jana

Shiatsu (指圧, Šiacu)

back-shiatsu.jpg... znamená v překladu tlak prsty - je to japonská masážní technika, založená na východní léčebné tradici a západní fyziologii a psychologii. Shiatsu pracuje s akupunkturními dráhami a body (jap. cubo) za účelem obnovit přirozený tok vitální energie (jap. ki), a tak nastolit energetickou rovnováhu v těle.

Základní princip

Shiatsu pomocí protahování, tlaku nebo dotyku uvádí do pohybu energii v akupunkturních drahách a tím obnovuje energetickou rovnováhu těla. Shiatsu používá širokou paletu technik – dynamické uvolňování napjatých partií i klidné užití tlaku k tonizaci prázdných míst v těle. Pracuje se prsty, dlaněmi, lokty, koleny nebo chodidly. Účinky shiatsu jsou hluboce uvolňující a zároveň posilující.
Základní princip shiatsu je jednoduchý – při shiatsu terapeut pouze pomáhá masírovanému spojit se s léčivou schopností vlastního těla, a tak obnovit jeho zdraví. Tato práce ovlivňuje nejenom fyzické, ale i emocionální a mentální aspekty ošetřovaného.

Použití shiatsu

Shiatsu je vhodné pro každého – i pro malé děti, těhotné ženy nebo starší lidi - pokud se klientovi přizpůsobí průběh ošetření a přihlédne se ke kontraindikacím.

Shiatsu je obecně kontraindikována v následujících případech:

  • Akutní stav nemoci (např. chřipka) s horečkou
  • Infekční stavy
  • Rakovina
  • Osteoporóza
  • První třetina těhotenství

Lokální kontraindikace:

Křečové žíly, čerstvé jizvy, ekzémy a další porušení kůže, zanícené klouby. Dále by ošetření neměl dostávat klient s plným žaludkem (krátce po jídle) ani osoba pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek.

Průběh ošetření

Shiatsu ošetření probíhá na podložce na zemi, ošetřovaný je při masáži oblečený a nepoužívají se žádné oleje ani emulze. Samotné ošetření může trvat od 60 do 90 minut, často mu předchází krátký rozhovor a po něm následuje čas na odpočinek.

Indikace

Shiatsu, podobně jako většina východních léčebných metod, klade důraz hlavně na prevenci. Základní myšlenkou je starat se o malé zdravotní nerovnováhy (například tělesné napětí ze stresu) než přerostou ve vážnou nemoc (například žaludeční vřed).

Chronické potíže neznámého původu

Klienti velmi často vyhledávají shiatsu v případě nepříjemných stavů, u kterých západní medicína nediagnostikuje žádné konkrétní onemocnění. Příklady takovýchto stavů jsou: dlouhodobé bolesti hlavy, zad nebo kloubů, chronická únava, nespavost, menstruační potíže nebo problémy s trávením.

Psychika a rozvoj osobnosti

Ve východní léčebné tradici tvoří fyzické tělo, mysl a duch jeden celek. Obnovováním energetické rovnováhy shiatsu ovlivňuje nejen fyzické, ale i mentální a emocionální aspekty klienta. Shiatsu tak pomáhá i při psychických potížích, případně se může stát nástrojem pro všestranný rozvoj osobnosti.

Fyzická zranění

Shiatsu se jako kombinace fyzické manipulace a práce s energií hodí pro rehabilitaci následků po úrazech pohybového aparátu nebo cévních příhodách.

Vážné nemoci

Shiatsu není technika na léčení akutních stavů a vážných nemocí. Pokud má terapeut podezření na takový stav, měl by klienta poslat k lékaři. Proto také záleží na vzdělání terapeuta (viz níže školy shiatsu). Na druhé straně, shiatsu může klientu pomoci lépe zvládat následky intenzivní léčby (např. chemoterapie, ozařování, pooperační stavy), nebo vleklé chronické nemoci (např. vysoký krevní tlak).

Těhotenství

Shiatsu se nedoporučuje v první třetině těhotenství (viz kontraindikace). V následujících měsících může například ulevit matce od ranních nevolností, bolestí bederní páteře nebo hlavy, případně pomoci s navázáním lepšího vztahu matky a plodu. V každém případě jsou během těhotenství kontraindikovány některé akupunkturní body.

Historie Shiatsu

Shiatsu má kořeny v tradiční japonské masážní technice nazývané Anma, která byla založena na tradiční čínské medicíně, která přicházela do Japonska od šestého století. Anma začala upadat v období Edo (1603-1867), kdy ji praktikovali převážně slepí maséři a její léčebný aspekt se začal vytrácet. Obrození této metody znamenalo až vydání knihy Shiatsu Hō v roce 1919. Její autor, Tenpaku Tamai, studoval Anmu a další tradiční terapeutické metody a také západní anatomii, fyziologii a masážní techniky. Ve své práci tyto metody spojil a také znovu rozšířil i o duchovní rozměr léčby. Ve zmíněné knize se také poprvé používá termín shiatsu.
Jedním z následovníků Tenpaku Tamaie byl Tokujiro Namikoshi (1905-2000), který v roce 1925 otevřel první shiatsu kliniku a v roce 1940 první školu shiatsu. V Japonsku se Tokujiro Namikoshi zasloužil o oficiální uznání jeho stylu shiatsu Ministerstvem zdravotnictví (1957), za tímto účelem však z něj odstranil většinu východních vlivů.

Další význačná osobnost je Shizuto Masunaga (1925-1981), který se jako psycholog zajímal i o duševní a duchovní rozměry terapie. Do shiatsu znovu vrátil aspekty tradiční východní léčby a svoji práci shrnul v knize Shiatsu z roku 1974 a jeho styl je známý jako Zen shiatsu.

V druhé polovině dvacátého století vzniklo ještě několik směrů shiatsu (viz kapitola o stylech), překotný rozvoj zažila tato metoda hlavně po roce 1980, když se dostala do USA a Západní Evropy.