Strach v naší mysli?

Někdy vidíme svět jen černě, šedě či černobíle, přitom je barevný a veselý. Tento postoj nás mnohdy nutí žít ve strachu, osamění a vnitřní bolesti. Mnohdy máme k tomu i důvod se takto cítit, ale časem zjistíme, že tento pocit nám pranic nedává, jen bere .Proto se snažme změnit naše myšlení a změnit naše programy, které nám předali naše mámy a tátové. Programy strachu a nelásky. Není to snadné, ale je potřeba začít. Rozhodnou se a pracovat na sobě. Přehrát v naší hlavě starý program na ten nový. Postaveny na uvědomění si toho, kým chci být a jak se chci cítit .Naše mysl řídí mnohdy naše srdce a proto začněme tam. Změňme programy, způsoby myšlení a své mysli nedávejme tolik pozornosti. Upřednostněme své srdce, svůj cit. Rozhodujme se srdcem a hlavu využijme k tomu, aby naše rozhodnutí dostala do reality. Pak najdeme větší klid a především v sobě schopnosti… přijmout a odpustit.
Napsat Miroslava Pavelková